Budíme se v 6 hodin, ale protože na nás zatím ještě nesvítí sluníčko, tak se válíme ve stanu a čeká na něj.
V 9.15 hodin máme konečně sbaleno a vydáváme se na cestu. V okamžiku, kdy opouštíme plácek, mizí i krávy. Na jednou je pro ně místo nezajímavé.
V serpentinách stoupáme vzhůru a zhruba ve výšce cca 4300 metrů míjíme další kemp. Ano je to ten správný kemp Los Cedros. Ten je pro změnu plný divokých koní.
Dál cestu shrnuji dvěma slovy – nahoru a zase nahoru, než dojdeme k traverzu, který vede podél umělého koryta. Sice je to občas ještě nahoru a dolů, ale víceméně pohodově. Než dojdeme do kempu, chytne nás sněhová vánice. Do kempu přicházíme ve 14.15 hodin. Moc místa na stany tady teda není. Dvě příhodná nakonec najdeme přímo pod přepadem jezera. Postavíme si obydlí a doufáme, že se nahoře nepřižene nějaká větší průtrž, která by měla za následek zvednutí hladiny v jezeru. Byly bychom vodě přímo v cestě.
Střídavě nám svítí slunce, střídavě sněží. I tak se Zdendou provedeme hygienu v jezeře a pak už jen vaříme dobroty a relaxujeme.
Zdendu trochu bolí hlava, já se zase zadýchávám. Ale to je jasny, jsme docela vysoko a naše těla ještě nejsou ideálně přizpůsobená výšce.
Usínáme v 19 hodin.